Nový smysl hledání na internetu

Dnes jsem při svém životě na síti narazil na zajimavý problém. Mám stažený obrázek z jedné stránky a potřeboval bych se na ni opět dostat. Samozřejmě jak už to tak bývá, nevím o ní v podstatě kromě toho obrázku nic. A tak jsem se zamyslel, jestli to nebude nová cesta kterou se budou ubírat vyhledávače...vyhledávání dle obrázku. Uživatel by uploadoval obrázek a vyhledávač by prohledal web a objevil stránky na kterých se daný obrázek vyskytuje. Podíváme li se do vzdálenější budoucnosti, tak potom bude možné vyhůedávat stránky dle pachů které obsahují atd.

No není ten svět stále šílenější:)

Kim.Ki-Duk, 3-iron

Chtěli by jste se někdy potkat s člověkem který by nepromluvil ani slovo? Zajímal by vás tento člověk, nebo by jste ho po chvíli opustily. Dívali by jste se někdy na film kde je takový člověk hlavní hrdina? A když se k němu přidá hlavní hrdinka, která za celý film řekne: miluji tě a ještě jednou zakřičí. Tak věřte že v případě Kim.ki-Dukova filmu 3-iron (trojka železo) se bavit budete. Tento film je nádherně poetický a zároveň místy se špetkou násilí a brutality, tak jak to umí namixovat jen asijští autoři. Příběh pomalu kolem Vás pomalu plyne, posouvá se z místa A do místa B, ovšem tyto dva body v postatě splívají v jeden. A přesto se budete bavit.

Taky se chci naučit schovat se do stínu člověka

Setkani s fotografem - IDIF

Dneska jsem navštívil večery s fotografem pořádené IDIFem (www.idif.cz). Dnešním hostem byl Bohumil Eichler. Bohumil Eichler fotografuje hlavně krajinky a jeho fotografie mají úžasné kouzlo a atmosféru. Celé setkání trvalo něco přes dvě hodiny ve velmi příjemné až rodinné fotografické atmosféře. Kdo se zajímá o fotografii a ani nemusí být fotografem na 100 procent, tomu dopuručuji některé ze setkání navštívit.

Naučím se já někdy fotografovat?

Svět kolem nás

Vždycky jsem si myslel že jsem ten člověk co vnímá svět kolem sebe a všeho si všímá. Že jsem jeden z těch mála mužů co je schopen dělat více věcí najednou a ne jen jednu. Dneska jsem si sám vyvrátil tu první....Už alespoň desetkrát jsem procházel na Wilsonově nádraží z hlavní haly na nástupiště, ale teprve dnes jsem poprvé zvednul oči a všiml si té nádherné kopule Fantovy budovy. A to vše jen díky turistům z asie, kteří tam v tu chvíli stály a fotily si ji a já se podíval, co je tak moc zajímá na tom stropě. A zůstal jsem stát s otevřenou pusou.

Zítra mě čeká zjištění že jsem schopen zároveň dělat jen jednu věc.

Nebe pod Prahou

Stal se ze mě krtek, denně se potuluji pod zemí a putuji na velké vzdálenosti. Nedávno jsem stál na Náměstí republiky na konci nástupiště, odkud přijíždí metro. Po chvíli metro začalo ohlašovat svůj příjezd. Nejprve se vítr jemně otřel o mé kotníky, poté se začal opírat do mě pořádnou silou a čechral mi vlasy, jako bych byl na příd jachty při síle větru 4Bft. A pak tam byl on...bájný železný oř:)


Měl jsem sice rozcuchané vlasy, ale i další nový pražský zážitek.

Založení blogu-půl roku, nebo rok?

Bylo by jistě zajímavé udělat statistiku toho jakou zprávu lidé umisťují na svůj blog po založení. Myslím že v 50% případů by se jedná o zprávu ve stylu, hurá tak jsem si založil blog a budu sem přispívat každé pondělí a doufám že se budete bavit při čtení. Po dvou měsících pravidelnost přispívání končí a po půl roce blog umírá.

Doufám že já to vydžím alespoň rok:))